ZASTÁVKA S ČÍTÁRNOU
Marie Delongová / Matěj Mlch / Tomáš Fiala / Tereza Dejdarová / Daniel Degtěv / Zuzana Pluhařová / Marta Holečková
Dali jsme si za cíl zatraktivnit prostor autobusové zastávky Koněprusy. Chátrající objekt vybízel k dalšímu ničení a místními byl interiér využíván zřídka. Stěny pokryté plakáty a reklamou jsme se rozhodli nahradit balíky slámy, které v interiéru poskytují útulné prostředí, z exteriéru poutají pozornost a navíc jsou demontovatelné. V horkých letních dnech je tak umožněno přetvoření na otevřený altán s pohledem do okolní překrásné krajiny. Dále jsme ve zbytku interiéru opravili lavičky k sezení, dveře, vyčistili a nalakovali stěny a nainstalovali nástěnnou knihovničku z juty. O výběr zajímavých titulů pro naší čítárnu se postarali sami místní. Zastávka má tak nyní novou náplň… Je to místo, kde člověk rád posedí nejen při čekání na autobus, ale třeba i při dlouhých podzimních večerech s dobrou detektivkou v ruce.
PEC U REJSKA
Barbora Kubíčková / Kateřina Burešová / Lucie Červená / Eliška Machátová / Michal Urbánek
Když jsme se zamýšleli nad tím, co bychom v rámci workshopu mohli pro obyvatele Koněprus vytvořit, velice nás zaujal nápad, který byl zmíněn během jednoho průzkumného setkání místních občanů a studentů naší školy. Ze zmíněného nápadu vyplývalo, že by se v obci našlo uplatnění pro pec na chleba.
Pec jsme se rozhod li umístit ke komunitnímu centru. Vedla nás k tomu snaha vytvořit pro obyvatele prostor, kde by se chtěli setkávat a který by jim nabízel možnost příjemného trávení volného času. O něco podobného se pravděpodobně snaží i komunitní centrum a tak bylo umístění pece v jeho areálu nasnadě. Spolu z další skupinou z workshopu, která dělala sušárnu na ovoce, jsme se tedy pokusili vytvořit jakýsi jídelní koutek za komunitním centrem, kde je již zajištěné potřebné zázemí.
Stavba samotné pece probíhala následujícím způsobem. Nejdříve jsme do štěrkového lože vyzdili šest sloupků, pomocí kterých jsme dosáhli roviny ve svažitém terénu. Dále jsme na ně umístili bytelný dřevěný rošt s bedněním. Jeho hlavní funkcí je přenést značné zatížení vyvolané váhou pece do zděných sloupků, z kterých jde dále do země. Na bednění se nachází malá vrstva směsi, z které je pak následně s menšími úpravami vytvořena celá pec. Její složení je v základu jeden díl písku na jeden díl jílovité hlíny z místního lomu, a navíc troška vody. Do této vrstvy se zafixovala izolační vrstva, tvořená ze skleněných lahví a polystyrenu, která vytváří jakousi vanu držící teplo v prostoru, kde ho chceme – uvnitř pece. Na izolační vrstvě leží hlavní akumulační část pece, tvořená z cihel, hliněné směsi a šamotek. Celé toto souvrství se během zatápění v peci nahřeje tak, aby poté vyzařovalo dostatek tepla pro upečení chleba. Po zakotvení šamotek, které jsou zároveň finálním povrchem dna, zbývalo vytvořit „už jen“ samotné tělo pece se vstupním otvorem. Nejprve jsme si postavili pomocnou „bábovičku“ z písku ve tvaru budoucího vnitřku pece, kterou jsme obalili novinami. Na této formě jsme zaklenuli tělo pece. Použili jsme na něj hlinito-písčitou směs obohacenou o stébla slámy, která slouží jako výztuž a měla by zabránit přílišnému praskání těla pece. Také jsme pomocí šamotových cihel zaklenuli vstupní otvor.
Finální povrch pece obsahuje navíc čerstvé kravince z blízkého kravína, které by díky kaseinu měli napomáhat nevymývání hliněné směsi, což přispěje k delší životnosti. K tomuto účelu samozřejmě mnohem víc pomůže plánovaná stříška nad celou pecí. Poté bylo nutné nechat pec částečně vyschnout a zatuhnout, aby bylo možné vyhrabat pomocnou pískovou výplň. To se naštěstí povedlo bez problému. Nyní již pec postupně a rovnoměrně vysychá. Za nějaký čas, po dostatečném vyschnutí a zatuhnutí pece, bude zbývat už jen poslední krok – pokřtít ji upečením prvního chleba.
OBECNÍ OHNIŠTĚ
Markéta Kačenová / Kateřina Šebestová / Chris Behrens (Německo) / Sophie Cottier (Francie) / Coraline Walem (Belgie)
Ze všech míst, která jsme v Koněprusích prošli, nás nejvíce oslovilo místo u fotbalového hřiště a přilehlého rybníka, coby skryté pevné jádro vesnice. Silně nás tady oslovilo přání místních, mít pořádné obecní ohniště, které by bylo současně i novým místem setkávání. Při úvahách, kam ohniště nejlépe umístit, nás zaujalo, že menší improvizované ohniště se už na jiho-západní straně hřiště nachází. Vytušili jsme zvláštní atmosféru a tohoto bodu a rozhodli jsme se původní umístění respektovat. Dno ohniště a okruh kolem něho jsme vydláždili kameny. Zahloubená část slouží pro běžné užívání, při zvláštních příležitostech lze využít pro oheň celou kamennou plochu. Další okruh jsme ponechali pro přenosné sezení a procházení, celou kompozici jsme pak dokončili zatravněným valem se zabudovanými dřevěnými sedátky/odkládacími plochami. Pro plnohodnotný zážitek doporučujeme také pohled na ohniště z přilehlého kopce. Posezení na valu vyzdvihuje potenciál místa, umožňuje pozorovat jak fotbal a rybník, tak i živel ohně. Pracovali jsme s místním lomovým vápencem, vápenným štěrkem, a hlínou různých struktur. Projekt vznikl nejen díky spolupráci s mezinárodními studenty architektury, ale především i díky ochotě a pomoci místních.
SUŠÁRNA NA OVOCE
Wendy Anne Frömmelová / Broňa Priehodová / Jakub Volentič / Lukáš Houser a ďalší
Návrh sušiarne na ovocie vychádza z podnetov obyvateľov Koněprus, pretože vedia že na jeseň je veľa ovocia a všade naokolo rastú fajnové hríby. Preto sme radi, že sme mohli ich nápad zrealizovať a prispôsobiť tak, aby sušenie bolo možné aj v jesennom počasí. Náš experiment spočíva v zapojení nielen slnka ale aj ohňa. Samotnú sušiareň tvorí podstava z tehál prekrytá plechom, na ktorom sa nachádza vrstva štrku, ktorá akumuluje teplo a zabraňuje priamemu žiaru ohňa. Múr slúži ako ohnisko. Aby sme zabránili udeniu je dym odvádzaný komínom. Na múriku je postavené telo sušiarne z drevených lát a fošní. Telo je vybavené ôsmimi šuplíkmi so sieťami na ukladanie ovocia. V spodnej a vrchnej časti sú vŕtané otvory, ktoré zabezpečia prúdenie vzduchu.
ŠACHOVNICE NA BŘEHU RYBNÍKA
Kateřina Burešová / Lucie Červená / Barbora Kubíčková / Eliška Machátová
Prostředí koněpruského rybníka s přilehlým travnatým hřištěm a ohništěm nás okouzlilo. Místo je to malebné, útulné, lemované okolními svahy a stromy. Je to prostor pro odpočinek, relaxaci, ale zároveň i pro sport, hry a setkávání místních obyvatel. Při procházce tímto místem nás zaujala nevyužitá čtvercová plocha z velkoformátových betonových dlaždic přímo u břehu rybníka. Jak jsme se později dozvěděly, byla určená pro osazení pingpongových stolů. Během uplynulých dvou let, co tu dlažba byla vytvořena, tu však stoly stále nestojí, jedním z důvodů je nerovnost podkladu. A tak nás napadlo, vytvořit z této nevyužité plochy šachovnici. Hrací funkce zde tedy zůstane, avšak místo pingpongu tu vznikne prostor pro hraní šachů, dámy či piškvorek. Dlažba se skládá z 12 x 12 dlaždic o velikostech 50x50cm, šachovnice se skládá z 8×8 políček, zůstane tu tudíž i místo na odkládání figurek. K vytvoření tmavých políček postačí pouze natření černou barvou. Dále je třeba vyrobit figurky. Figurky lze vyrobit ze dřeva, slámy, či kamene.
FOTO: Matěj Šimek